Pověsti a klepy
Kotouč Jako každé historicky významnější město i Štramberk je opředen řadou pověstí a zajímavých příběhů. Některé jsou pohádkové, jiným posluchač snadno uvěří.
Kotouč plný trpaslíků
Kopec Kotouč byl prý podle pověsti odjakživa domovem mnoha trpasličích rodin. S místními vycházeli vcelku dobře a nikdy s nimi neměli žádné rozepře. Vše se začalo kazit s příchodem křesťanství. Trpaslíci, stvoření bezbožná, neviděli rádi, když se štramberští v neděli společně oddávali bohoslužbám v kostele. Proto se jim vkrádali do příbytků a různě škodili. Tu rozlili mléko, tam vypustili dobytek z chléva. Místní si nechtěli trpaslíky rozhněvat, a proto je nechávali na pokoji.
Když si chtěl štramberský pán vybudovat na Kotouči hrad, trpaslíkům se nelíbilo, když na jejich po staletí klidném kopci lidé káceli les a kopali základy hradního opevnění. Proto každou noc základy zasypávali a postavené zdi bořili, až musela být stavba přesunuta na protější vrcholek.
Na oplátku ale začali štramberští pořádat na Kotouč křesťanské poutě, což trpaslíky otrávilo natolik, že z něj odešli. Od té doby zde po nich není ani památky.
Po trpaslících černokněžník
Kotouč nezůstal dlouho osiřen, v jeskyni Šipka se usídlili černokněžníci. Tito tajemní muži divokého vzezření, vždy zahalení v černý šat, působili celému okolí velké potíže. Škodili kde se dalo a nejvíc ve Štramberku. Nenáviděli štramberské pro jejich pobožnost a škodolibě pustošili jejich statky.
Ženklavský sedlák Matouš měl jednoho z nich svým vozem převézt na Smolnou horu. Přijel pro něj, naložil ho a pak slyšel, jak čaroděj povídá: „Jeď a ani se neotáčej“. Matěj práskl do koní a ti jen s vypětím všech sil táhli vůz na Smolnou horu. Vůz byl ale tak těžký, že kousek pod vrcholem jeden z nich padnul vysílením. Matěj se po očku ohlédl, co je tak tíží a zhrozil se. Celý vůz byl obsypán mužíky v černém hávu. Navíc na to oko oslepl.
Konečně byli na místě. Černokněžníci seskočili dolů a jeden z nich zatleskal. „Tady máš svou odměnu Matěji,“ a na vůz se sesypala hromada listí. Matěj ničeho nedbal a uháněl domů. Až na dvoře si uvědomil, co se stalo. Spustil takový pláč a nářek, až to přilákalo zvědavé sousedy. Plačící sedlák jim všechno vypověděl. Jak přišel o koně, o oko a dostal jen kupu listí. „Ale Matěji“, povídá jeden, „podívej na vůz“. Matěj protřel slzící oči a vidí, že listí se proměnilo ve zlato. Byl z něj boháč. Štědře podaroval sousedy a sám si koupil pěkný statek.
A černokněžníci? O nich už nikdo nikdy neslyšel.
Žena na Trúbě
Kolem roku 1870 se prý jedné tmavé noci ve štramberském podhradí strhl poplach. Z hradní věže visela uvázaná mladá žena. Srdnatí zachránci se jali okamžitě po žebřích šplhat na věž, aby ji pomohli. Když se k ženě dostali, zjistili, že je na lanech za ruce a nohy uvázaná z okna Trúby. Přišli právě včas, protože jeden z provazů začínal praskat.
Zachráněnou dívku snesli opatrně dolů a ptali se, kdo ji nahoře přivázal. Dívka ale z prožitého utrpení zešílela a nebyla jim schopna cokoliv říct. Až mnoho let poté jistý kupec Hirsch z Lipové na smrtelné posteli přiznal, že se ji tam svým přítelem Kronem zavěsili, protože je nemilovala. Kron se mezitím přestěhoval do Ameriky, takže zničený mladý život zůstal nepotrestán.